Noc kostelů 2018

Noc kostelů je výjimečná tím, že člověk může bez ohledu na svůj postoj k víře navštívit místa, kam by se za běžných okolností vstoupit zdráhal či by ani takovou možnost neměl. Návštěvníku je tak nabídnuta možnost laskavě splynout s víceméně anonymním davem a nechat v sobě nerušeně a v tichém poklidu rezonovat atmosféru navštívených míst. V mém případě se tak propojil zájem o sakrální stavby s jejich skutečným významem a vyústil v zajímavý a příjemný vztah. Není tedy s podivem, že jsme s přítelkyní Haničkou absolvovali prakticky všechny ročníky (snad s výjimkou jednoho) a díky nim navštívili snad všechna místa setkávání s Bohem, kolik jich jen Plzeň nabízí. Jedna věc je však dychtit po poznání dosud nepoznaného, což je jakousi lidskou přirozeností a druhá je pak poznání skutečného významu a hloubky takového místa. Letos jsme se proto rozhodli nepojímat Noc kostelů jako maratón, ze kterého si člověk odnáší jen jakousi mozaiku poznání prostoru a jeho momentální atmosféry, ale jako příležitost se na jednom místě zastavit, ztišit a ponořit se jak do duchovního rozměru daného místa, tak i do duchovního prostoru v širším slova smyslu. Pro tento náš úmysl jsme si vybrali trochu neobvyklé místo, kterým je kostel Narození Panny Marie v Plzni-Křimicích zvaný Hornička. Je totiž tak trochu stranou běžného ruchu a pak doposud se nám podařilo ji navštívit pouze zvenčí. Neobvyklý je i tím, že v polovině 19. století byl tehdy barokní kostel stojící na místě starší kapličky zbudované snad již před rokem 1385, upraven na popud Johanna Nepomuka Karla Philippa Lobkowicze na rodinnou hrobku křimické větve rodu Lobkowiczů. Naposledy svému účelu posloužila v roce 2008 při posledním rozloučení s kněžnou Gabriellou z Lobkowicz. A dnes posloužila i nám.

A nutno podotknout, že nad očekávání. Až mystický prostor vyplněný zpěvem a odrazy zapadajícího slunce postupně se měnící v mihotavé světlo svící. Němě ležící kamenné fragmenty kdysi honosné sochařské výzdoby v ostrém kontrastu s rovněž němými tvářemi návštěvníků ponořenými do zamyšlení či zaposlouchaných do hudby a zpěvu v akusticky zajímavém prostoru a kontextu. Neodolal jsem a udělal několik snímků. Ale jak jsem již mnohokrát musel připustit, vše se prostě vyfotit nedá. Atmosféra nadcházející noci, kouzlo okamžiku kdy poslední paprsek blýskne okenní výplní a pak foťák schovám a nechám se rovněž unést.

Několik obrázků:

A ještě krátké video:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *